Jdi na obsah Jdi na menu
 


Masters 2011 - Ostravice

12. 5. 2011

 

Ostravice 1 2 3 4 5 6 7 8 9   10 11 12 13 14 15 16 17 18   Stbf Bb
stbf  4  3 4  4 5  3  4  4 5 36 4 4 5 3 4 4 5 3 4 72    
Buchert 7 5 5 5 10 5 9 4 6 56 9 12 8 5 6 8 10 5 12 131 21 2
Hlaváček 6 5 7 9 7 5 6 6 10 61 7 9 7 7 6 9 7 6 6 125 28  
Kryšpín 7 5 10 6 7 5 6 6 8 60 6 10 7 4 6 7 7 4 7 118 33  
Popelka 7 5 9 6 6 5 7 5 9 59 8 7 8 5 12 12 7 5 9 132 25  
Procházka 5 5 12 9 11 4 6 5 9 66 7 6 6 5 7 7 8 3 12 127 28 2
Žamboch 5 5 9 8 9 8 5 6 9 64 6 8 6 6 7 7 10 7 6 127 17  
Galovičová 9 5 8 8 9 6 8 4 9 66 9 8 8 6 6 10 7 4 6 130 25 2

 

Ostravice je nádherné malé městečko, spíš víska, roztažená údolím stejnojmenné řeky, na jejímž samém začátku, když odbočíte doprava, tak ve vysoké stráni najdete golfové hřiště. Což se nám také hned asi na třetí pokus, po čtyřhodinové cestě a zastávce na obědě v duchu sídla našeho prezídia bratrsky pojmenovaném motorestu Hroch u Příboru, podařilo. Mezitím, jsem našli i ubytování, a někteří z nás teprve na místě pochopili, že je to Sauna bez sauny. Ale s televizí, dobrou a ochotnou kuchyní a pohodlným spaním na dva dny. V příloze je pár fotografií, které byste na jejich reklamním webu nenašli, takže ani Franta, který nocleh objednával, nemohl nic tušit. Ke cti majitelů nutno dodat, že těla všech velkých švábů ležela jen v chodbě a ne v pokoji (některé jsem ovšem musel dorazit, ještě se hýbali!)
Takže jsme si mohli jít hned zahrát golf. Větrná beskydská hůrka se k nám sice nechovala příliš přátelsky, ale mohlo to být i horší. Z pražského Hrocha pečlivě připravený nasazovací systém dvojic k sobě svedl trio Hlaváček, Kryšpín, Žamboch, kde především Franta podal životní výkon, zatímco ve zbylé čtveřici svým půvabem, tak jak po celý další pobyt, dominovala Jana. Začátek – první dvě jamky – nebyly zase až tak špatné. Bohužel nás všechny rozhodila třetí jamka, kdo neskončil ve vodě nebo v biozóně po pravé straně první ranou, trefil se druhou či třetí, a tak jsme tam naházeli naše míčky snad všichni. A pak už jsme se jen vezli. Postupně jsme tam stali takovou raritou, že mládenec v bugině s občerstvením klidně přejížděl před odpalujícím Kryšpínem, protože měl jistotu, že pokud jede v předpokládané rovině rány na střed ferveje, nemůže ho trefit. Netrefil. Na Kryšpínovi bylo sympatické, že ačkoliv zahrál do jakékoliv sračky, vždycky svůj míček našel.  A to platilo nejen na Ostravici, ale po celé Masters. Mockrát jsme se s ním během dlouhých pětiparových jamek vůbec neviděli. Jen v dálce, nejčastěji vpravo, někde za roklí a dvěma fervejemi se míhala jeho kštice, a pak vždy ležel třetí ranou v trávě maximálně dva metry od greenu. A tak taky celkově a zaslouženě vyhrál, kluk jeden houževnatá. Nearest to pin, vyhlášený už nevím na jakém tříparu, se proměnil v boj o to, kdo konečně na některé jamce trefí green. (Také jsme hned podle toho upravili pravidla na další dny). A longest? Asi Jana, ale někdo nám pořád kradl a žral markovací tatranky z fervejí, takže jistotu nemáme.

masters-2011--133.jpg

 

ostr1.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

ostr3.jpgostr5.jpgostr2.jpgostr4.jpg 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář